O mně

Na tento svět jsem přišel dne 23.5.1985 v Turnově, kdy mě nazvali  Jan a po rodičích Boleslav. A tímto dnem započala má hravá a dobrodružná cesta tímto životem.

Již jako malé dítě jsem měl představy, jak by to vše mělo být. A o to víc jsem byl překvapen, jak to ve skutečnosti bylo..

Nejednou jsem si  představoval, že v budoucnu budu pomáhat světu stát se krásnějším, opravdovějším a dělat zázraky na počkání:)

Avšak cesty osudu a bolestivý přístup společnost mne zavedly k tomu, že jsem se vydal cestou sbírání, třídění a analyzování informací technickým způsobem. Škola technického směru v tu chvíli byla pro mne jasná volba. Ale místo toho, aby toto ze mne udělalo „normálního skeptika “(normální je to, co dělá vetšina), moje mysl dostala potřebnou potravu a moje představivost se rozlétla do neskutečných výšin, kde vše je možné a jediné hranice jsou tvořeny  našim myšlením a vírou, že tomu tak je:)

Avšak s realizací to trošku pokulhávalo.

Pamatuji, že poprvé (mohlo mi být tak 10 let) jsem se setkal s "alternativním" světem, když jsem se spolu s celou rodinou zůčastnily semináře Zlaté mysli. V té době mi to přišlo zábavné, ale moc jsem tomu nerozuměl, snad i nevěřil. Ale od té doby, už věci nikdy nebyly jako dřívě:)

Poté jsem na dlouhou dobu žil normálním životem, se vším co to přináší i odnáší. Ale jen do té doby, než mi kamarádka pujčila knihu poutník od Paula Coelha. Cosi se ve mně v tu chvíli hnulo a já uvnitř cítil, že to je pravda a má cesta. Můj svět byl v tu chvíli jako velké puzzle, kde jsem měl hromadu dílků a nevěděl kam s nimi. Touha už konečně složit tuto skládanku a najít vnitřní klid mě hnala kupředu tak, že měsíc co měsíc rukama se střídalo mnoho knih. A já náhle začal zjištovat, že všichni mluví stále o tom samém, jen z jiného úhlu pohledu. Ačkoliv skládanka se plnila závratnou rychlostí, stále mě to nenaplňovalo vytouženým klidem, ba naopak.  Byl jsem více a více neklidný a rozčarovány tím, jak dnešní společnost funguje a kolik bolesti to přináší. Oproti tomu tu bylo uvědomění, jak by to mohlo vypadat, kdybychom jen o trošku více otevřeli svá srdce. Když, už jsem to nemohl vydržet, objevil se v Praze Neal Donald Walsh – autor Hovorů s Bohem. Tak místo, abych se opíjel do němoty na maturitním večírku v Jičíně, do  Prahy jsem se vydal a hltal, jaké že to tedy je, žít v lásce:) Hurááá. Konečně jsem nebyl sám. A dokonce nás nebylo málo, ale tolik?! hledajících dušiček:) Díky tomuto jsem potkal mnoho krásných a zajímavých lidiček – přátel, kteří mne mnohému naučili a pozvedli mé vnímání světa zase o stupínek výše:) Od této chvíle už nebylo cesty zpět a Svět mi připadal jako Matrix, kde vše je pouze iluzí.

Někdy v té době jsem se také seznámil s mým učitelem a výborným přítelem Karlem Nejedlým. Poté co postupem času začal dělat různé semináře na regresní terapie, RUŠ a další, byla to pro mě jasná volba (ale i tak, život mě musel trošku popohnat:). V září 2008 jsem praktikoval kurz regresní terapie s metodou RUŠ a můj život se zase posunul o pomyslný kvantový stupínek dále. Najednou jsem měl v ruce nástroj, jež dokáže jednoduše a natrvalo  pomoci lidem od zbytečných trápení a já osobně s ním mohu pracovat. KonečněJ. Mé vědomí se díky tomu otevřelo novým výšinám a já nalezl cestu, nástroj, i svým způsobem cílJ Poté jsem absolvoval ještě prohlubovací seminář RUŠ - speciál a seminář na prohloubení intuice.

Účasntil jsem se i dalších zajímavých aktivit, seminářů a přednášek, ale o tom zase někdy přistěJ. Snažím se jít stále kupředu a nechat se vést svým srdíčkem a věřím, že to co nás čeká, je a bude to nejvetší dobrodružství jaké si jen dokážete představitJ

A aby toho nebylo málo, tak jsem v poslední době znovuobjevil schonost léčit rukama:) Že by další cesta? No uvidíme:)

Vliv na můj vývoj měly také autoři knih :
Napoleon Hill, Robert T. Kyiosaki, James Redfield, Marlo Morganová, Richard Bach, Neal Donald Walsch, Vladimir Megre, Paolo Coelho, Zig Ziglar, Osho, Rampa T. Lobsang a mnoho, mnoho dalších:)

S Láskou a objetím Vám přeje nádherné chvíle Honza:)